Mary Lattimore (us) + Duende (ar/dk)

Skladatelka a harfistka Mary Lattimore z Los Angeles se kvůli svému primárnímu nástroji, na který mimochodem hrála už její babička i matka, ocitá v poměrně výlučné skupině hudebníků, jelikož harfu volí nemnozí. Srovnání s Joannou Newsom jakožto nejzásadnější harfistkou posledních dvou dekád se nabízí, ale kromě harf samotných tu skoro žádné jiné paralely nejsou, nejen kvůli tomu, že Mary preferuje svou tvorbu instrumentální. Oběma dámám však nelze upřít suverénní zvládnutí svého nástroje a především dar skládat nezapomenutelné songy.

Mary se sice snaží harfě odpárat její obstarožní „andělskou“ auru, což se zčásti daří, ale poslech její často až dojímavě krásné hudby, která ovšem nemá zapotřebí kýčovitých ústupků, vás dostane nebezpečně blízko imaginární serafínské idyle. To potvrzuje i seznam nezřídka se vracejících hudebníků, kteří s ní rádi spolupracují: Meg Baird, Thurston Moore, Sharon Van Etten, Jarvis Cocker, Kurt Vile, Jónsi, Steve Gunn ad. V rámci namedroppingu si připomeňme, že ji do širšího povědomí dostal label Thrill Jockey a nyní vydává řadovky na Ghostly International, přičemž tu poslední (Silver Ladders) produkoval a pomáhal napsat Neil Halstead ze Slowdive ve svém domácím studiu, takže je dlouhodobě v dobré společnosti.

Naposledy jste mohli naživo Mary v Praze vidět s Julií Kent v Akropoli v rámci série Music Infinity a předtím v Meet Factory, kde předskakovala před šesti lety Marisse Nadler a pro značnou část diváků si ten večer tak trochu „ukradla“ pro sebe. Tentokrát máte výjimečnou šanci zažít jí v komorním prostředí Puncta. https://marylattimoreharpist.bandcamp.com

Argentinský, v Dánsku usazený projekt Duende proti sobě staví zvuky saxofonu a preparované kytary. Řezavé až antimelodické výpady, známé rozšířené techniky, kdy jen slabě modulovaný dech procházející nástrojem vytváří šumy a ruchy, i klasičtější melodické linky Miguela Angela Crozzoliho se neposedně obtáčejí kolem páteře hudby, abstraktních, ale pevně ukotvených ploch, pulzů a bezmála perkusivních zvuků, kterými přispívá Gon Muruaga Olguin. Jeho kytara nezní vyloženě zasněně nebo náladově, jak bývá zvykem v ambientu, přesto je po této stránce méně neurčitá, než bývá ve volné improvizaci zvykem. Klasická nepředvídatelnost a fluidnost tohoto přístupu zůstává zachována, duu se ale daří dávat hudbě vcelku pevnou vnitřní logiku i vlastní charakter. https://listentoduende.bandcamp.com

Předprodej běží do půlnoci 19. 10. Na místě pak lístky za 350,-

Pořádá Jednota